Když se tvůj domov stane klecí: Můj „útěk“ k nové svobodě

Když jsem odmaturovala, měla jsem hlavu plnou snů.
Těšila jsem se, jak se přestěhuji do Prahy, jak bude vypadat můj nový život, kolik nových lidí potkám, kolik toho zažiju! Velkoměsto, nové příležitosti, svoboda!

Jenže realita byla úplně jiná…

Nedostala jsem se na školu, kterou jsem tak moc chtěla… Skončila jsem na pomaturitním studiu angličtiny, které ale zdaleka nesplnilo moje očekávání. Můj život se smrskl na stereotypní koloběh – brigáda, škola, placení nájmu, výlety, další práce, párty s kámošema. Pořád dokola.

Jasně, měla jsem skvělé kamarády. Fakt jo! Stýkali jsme se často, byla prdel. 

Ale hluboko uvnitř mi něco chybělo. Chtěla jsem od života víc.

Jako holka se sociální fobií, která teprvě před pár měsíci skončila terapie se svou psycholožkou, chtěla jsem se dostávat do situací, ze kterých rostu. Ze kterých vycházím silnější. Chtěla jsem získávat nové sociální dovednosti, soft skills, učit se novým věcem. A hlavně – chtěla jsem vidět svět!

Moc jsem si přála naučit se anglicky natolik, abych pozděj mohla najít práci v mezinárodní školce v Praze. Tahle myšlenka mě poháněla dopředu, ale zároveň jsem cítila, že mi Praha začíná být malá…

V hlavě mi vířily otázky:

– Co budu dělat po škole?

– Má cenu se hlásit na vysněnou školu znovu, když to nevyšlo napoprvé?

– Co když si nenajdu práci, která mě bude bavit?

– Co když uvíznu v zaměstnání, které mě bude dusit stejně jako celá moje situace?

Neviditelné zdi našeho života

Když se na to dívám zpětně, ty zdi kolem mě rostly postupně. Neviditelně. Každý den stejný jako ten předchozí. Každá „rozumná“ rada od okolí. Každé „měla bys“ a „neměla bys„, nebo alespoň “mohla bys”… :/

Za 2 roky v Praze jsem vyměnila 4 různé výšky… Něvěděla jsem co se sebou. Kam jít, co studovat… Ale říkala jsem si, nějaký titul bych asi měla mít? Ale nic z toho mě nebavilo…

Rozešla jsem se s přítelem. Ze školy mě nakonec vyhodili. V práci mě to nenaplňovalo… Mamka se pomalu, ale jistě stěhovala ke svému novému příteli…

Všechno mě najednou tlačilo ven. Jako by se vesmír spikl a říkal: „Teď, nebo nikdy.“

A pak přišla kamarádka, kterou jsem poznala na poslední škole, kam jsem se přihlásila jen kvůli studijním slevám, se svým příběhem o Au pair zkušenosti.

WOW!

Vyprávěla mi o své cestě a já se nemohla ubránit představám. Možná to je to, co potřebuju. Vyrazit někam daleko, postavit se svým strachům. Bylo to, jako by mi někdo otevřel dveře do světa plných možností, o kterých jsem si myslela, že pro mě nejsou dostupné.

Svět za zdmi naší komfortní zóny

A udělala jsem to! Trvalo mi to rok odjet jako Au pair… ale odjela jsem…

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem poprvé vystoupila na londýnském autobusovém nádraží Victoria. Ten pocit, že jsem skutečně udělala něco odvážného. Něco, co změnilo směr mého života…

První týdny byly těžké. Cizí rodina. Cizí jazyk. Cizí město. A přesto – něco ve mně rozkvetlo. Pocit, že každý den je novou příležitostí. Novou šancí objevit něco o světě… a o sobě.

Když jsem se procházela ulicemi Londýna, cítila jsem, jak se moje duše nadechuje. Jako by předtím žila v malé, zatuchlé místnosti a najednou vyšla ven, na čerstvý vzduch.

Brzy jsem si uvědomila, že to nebyla jen změna místa. Byla to změna perspektivy. Změna toho, jak jsem viděla sebe samu a svůj potenciál.

Co nám brání vyletět?

Když se teď dívám zpět, vidím, co mi bránilo odletět dřív.

Strach z neznámého. Strach, že to nezvládnu. Ale taky – a to je možná nejdůležitější – strach z toho, co si pomyslí ostatní.

Moje mamka mě nepodporovala. Měla o mě obavy. Nevěřila, že to zvládnu, a měla pochybnosti, zda jsem připravená odejít do zahraničí a postarat se o sebe sama. 

Setkala jsem se s jejím názorem, že je to jen „chvilkový rozmar“ a že “za chvíli budu zase doma, že vydržím tak měsíc nebo dva a budu zpátky.”

Její slova mě bolela, ale zároveň ve mně probouzela odhodlání dokázat, že nemá pravdu!

Možná se v tomhle poznáváš. 

Možná i tobě někdo říká, že je nezodpovědné odkládat „opravdový život“ a že bys měla myslet na budoucnost. Uvnitř ale cítíš, že právě tohle JE tvá budoucnost – jen jiná, než si pro tebe představovali.

Svoboda není jen fyzické místo

Co jsem pochopila během svých cest, je to, že skutečná svoboda není jen o tom, kde jsi.
Je o tom, kým jsi. O tvé schopnosti činit rozhodnutí na základě svých vlastních tužeb a hodnot, ne na základě očekávání ostatních.

🩶 V Londýně jsem se naučila rozhodovat sama za sebe.
🩶 V Kanadě jsem zjistila, že dokážu přežít a prosperovat v jakémkoliv prostředí.
🩶 V Americe jsem poznala, že dokážu naprosto všechno, co budu chtít.
🩶 Na Novém Zélandu jsem pochopila, že domov není místo, ale pocit, který si nosíš v sobě.

Každá z těchto zkušeností mě osvobodila od dalšího kusu té neviditelné klece, kterou jsem si kolem sebe nevědomky vybudovala.

Co mi dala svoboda?

Svoboda mi dala možnost objevit, kdo skutečně jsem, když nejsem definována svým okolím, svou minulostí, očekáváními ostatních.

Zjistila jsem, že jsem mnohem silnější, než jsem si myslela. Že dokážu zvládnout situace, které by mě dříve paralyzovaly. Že umím navazovat hluboká přátelství napříč kulturami. Že se dokážu naučit nový jazyk, nové zvyky, nové způsoby bytí.

Ale hlavně jsem zjistila, že svoboda není jen o tom, co můžeš dělat. Je o tom, kým se můžeš stát.

Kdy je čas vyletět?

Možná se teď ptáš, kdy je ten správný čas vyletět. Kdy je čas opustit bezpečí známého a vydat se vstříc neznámému.

Odpověď je jednoduchá:

Když cítíš, že současný život už pro tebe není dost.

Když se přistihneš, že sníš o jiných místech, jiných zkušenostech, jiném způsobu bytí.

Tehdy je čas roztáhnout křídla a vyletět.

Ne, nebude to snadné. Budou momenty pochybností, strachu, možná i slz.
Ale věř mi – na druhé straně čeká svoboda, která stojí za každou překonanou překážku.

Tvoje vlastní cesta ke svobodě

Každá z nás má svou vlastní cestu ke svobodě. Pro mě to byla cesta Au pair, která mě zavedla do Londýna, Kanady, na Nový Zéland a nakonec zpět – jako jinou holku, než která odletěla!

Pro tebe to může být podobná cesta. Nebo úplně jiná. To, co je důležité, není konkrétní destinace, ale odvaha vydat se na cestu.

Protože pravda je taková, že skutečná svoboda začíná v momentě, kdy řekneš „ano“ svým touhám a „ne“ svým strachům.

V momentě, kdy se rozhodneš, že tvůj život nebude definován tím, co je bezpečné, známé a očekávané, ale tím, co je autentické, naplňující a pravdivé pro tebe.

Svoboda za hranicemi komfortní zóny začíná u prvního kroku.
Neveřejný Au Pair Podcast ti dá inspiraci, podporu a konkrétní tipy od někoho, kdo tvojí cestou už prošel. Získáš exkluzivní příběhy, odpovědi na otázky, které se stydíš zeptat veřejně, a komunitu holek, které mají stejné sny jako ty.

👉 PŘIPOJ SE K NEVEŘEJNÉMU AU PAIR PODCASTU

Protože svoboda není jen o místě, kde žiješ. Je o tom, kým se stáváš.

Danča 🦋